Blog, Strana 7

Povaha

Plemeno belgických ovčáků je známé především díky celé řadě vynikajících povahových vlastností, které tyto psy předurčují nejen pro ochranu lidí a jejich majetku, ale také k řadě pracovních a sportovních uplatnění. Belgický ovčák je velice chytrý, učenlivý, vytrvalý a pracovitý. Je to také výborný obranář, takže jeho vztah k cizím lidem je velice odměřený a v případě potřeby dokáže být velice razantní, tvrdý a nekompromisní. V rodině je to citlivý a pozorný pes. 

Popis

V případě belgických ovčáků se jedná vždy o středně vysoké a harmonicky stavěné psy s přiměřeně velkou hlavou a inteligentním výrazem. Plemeno se dělí na: 

• Malinois - krátkosrstý, barva srsti výhradně bledě rezavá s černými konečky chlupů. Bílé znaky jsou povoleny na prsou a prstech.
• Groenendael - dlouhosrstý, barva srsti pouze černá, bílé znaky možné na prsou a prstech.
• Tervueren - dlouhosrstý, barva srsti žlutá s uhlováním (je upřednostňována) nebo šedá s uhlováním, obě tyto možnosti s černou maskou.
• Lakenois - středně dlouhá, suchá, vlnitá a „drátovitá" srst v bledě rezavé barvě s možným tmavším „uhlováním" v rámci masky a na ocase.

Tito psi by měli mít čtvercový tělesný formát. Belgický ovčák je jednoznačně skvěle stavěný, jeho tělo je silné, hrudník hluboký. Ocas je střední délky a je nesen ve svěšené pozici. Nohy musí být rovné a vzájemně rovnoběžné. Hlava belgického ovčáka je poměrně dlouhá a suchá, ale jemně modelovaná a vždy je nošena velice hrdě. Tlama se rovnoměrně zužuje směrem k čenichu. Oči jsou u belgického ovčáka žádoucí středně velké, mandlového tvaru, vždy tmavé barvy. Uši jsou rovněž vždy vysoko nasazené, vztyčené, trojúhelníkového tvaru. Průměrný věk belgického ovčáka je 12 - 14 let.

Historie 

Postupným šlechtěním kdysi velkých, obranářských ovčáků se ve druhé polovině 17. století začala rýsovat nová podoba těchto psů. Byli menší, hbitější a dovedně pracovali se stádem. Byli velice rozšíření po celé Evropě, k uznání jednotných exteriérových znaků došlo v Belgii koncem 19. století. Belgický ovčák se vyskytuje ve čtyřech různých rázech, které se od sebe liší především délkou a barvou srsti.

Základní péče

Srst belgického ovčáka Groenendael a Tervueren vyžaduje mnohonásobně větší péči, oproti Malinois, který nevyžaduje žádnou zvláštní péči, protože jejich srst je dlouhá, nebo středně dlouhá. Nedoporučuje se však příliš časté kartáčování, které by mohlo narušovat podsadu srsti. Ideální je pravidelné pročesávání dostatečně řídkým hřebenem. Srst Belgického ovčáka Laekenois je natolik zvláštní, že vyžaduje péči zcela specifickou. Prospívá jí pročesávání řídkým hřebenem, ale srst se nikdy nesmí stříhat - došlo by k jejímu mnohaletému poškození. Naopak žádoucí je tzv. trimování - tedy ruční vyškubávání, v ideálním případě alespoň dvakrát ročně.

S výjimkou druhu Malinois lze konstatovat, že péče o srst zbývajících druhů belgického ovčáka klade na budoucího majitele zvláštní nároky již ve své základní péči. Další potřeba zvýšené péče pak u všech zmíněných rázů belgického ovčáka vyplývá z jeho povahových vlastností. Plemeno bylo vyšlechtěno jako pracovní a z toho důvodu je na majiteli, aby pro svého psa dokázal vymyslet a realizovat náležité zaměstnání spojené se značnou dávkou pohybu. Pokud tak neučiní, vychová nevyrovnaného a nespokojeného psa, který si bude zábavu zoufale opatřovat sám, což může přinést jen nepříjemnosti. Tito psi jsou nesmírně učenliví, a hodí se proto téměř ke všem psím sportům, ale všechny rázy se také velice dobře uplatní jako pracovní psi - své úspěchy si vydobudou u policie, jako lavinoví, či záchranářští psi. S výchovou belgického ovčáka to rovněž není úplně snadné. Tito psi působí sebevědomým a odvážným dojmem a takoví opravdu jsou, pokud je vychoval odpovědný majitel. Jako štěňata jsou totiž na člověku až citově závislí, dokonce potřebují, aby jim jejich majitel postupně posiloval sebedůvěru jejich pozvolným a pomalým poznáváním života, jeho situací a ostatních psů, zvířat a lidí. Necitlivá výchova tohoto psa může zanechat trvalé následky v podobě možné neočekávané agrese způsobené strachem.

POPIS

je živý, rozverný a odvážný pesVyšlechtěn v Belgii křížením modrých gaskoňských a starověkých psů pro hon a pronásledování zvěře

Hlavu má dosti širokou, s méně definovaným stopem. Oči má kaštanové, tmavě žluté nebo jantarově zbarvené. Uši má mírně delší, posazené v úrovni očí, vytváří jemné záhyby. Čenich je středně velký, k hlavě dobře proporcionální. Nos má černý nebo zbarvený dle barvy srsti. Skus zubů je nůžkový a vyrovnaný. Krk má středně dlouhý a mírně klenutý. Hruď je široká, hloubkou dosahuje až k loktům. Tělo má široké, rovné a dosti dlouhé. Končetiny má spíše delší, stavěné méně pro rychlost a více pro sílu. Tlapky má krátké a okrouhlé. Ocas má obvykle zakotvený. Pohyb je rychlý a velmi hbitý, s dobře plynulou chůzí.

HISTORIE

je velmi vzácné plemeno, které je vytlačováno německými a francouzskými loveckými psy, je nyní již blízko svého vyhynutí a naprostého zániku. Je zanesené do registru MKF v jeho doplňujícím spise.
Belgický ohař (Belgian Shorthaired Pointer) byl vyšlechtěn v Belgii a vznikl křížením modrých gaskoňských a starověkých psů. Využíván byl především pro hon a k pronásledování zvěře.

POVAHA

je to živý, rozverný a odvážný pes, který je zároveň milý i roztomilý. Je nadaný, chytrý a velmi lehce se cvičí. Má vrozené lovecké sklony a instinkty. Nedostatky ve své rychlosti plně kompenzuje vytrvalostí, houževnatostí, silou a rozvahou.

Povaha

Povaha bedlingtonského teriéra je dílem paradoxů. Tak jako všichni teriéři má i bedlingtonský teriér výrazný lovecký talent, je energický, bystrý, inteligentní a dokáže být i patřičně ostrý a v boji neuvěřitelně houževnatý. Doma výše zmíněné vlastnosti odkládá jako plášť a stává se velmi milujícím, přítulným psem, s tendencí fixovat své city zejména na jednu osobu. S dětmi nemá bedlingtonský teriér problémy. V případě dalších domácích zvířat to platí pouze v případě, že s nimi vyrostl, každé jiné zvíře se stává pouze potenciální kořistí. Bedlingtonský teriér potřebuje důsledný výcvik.

Popis

Vzhled snad nejlépe vystihuje rčení: „Vlk v rouše beránčím". Bedlingtonský teriér patří mezi vzrůstově malá plemena, jeho exteriér je výrazně elegantní, takže budí zdání společenského plemene. Nicméně jeho živé chování prozrazuje zcela jiný temperament. 

Srst bedlington teriéra je specifická. Je velice hustá, má sklon ke kudrnacení a cupovitosti. Barevné variety plemene - všechna štěňata se rodí v černé, nebo hnědé barvě srsti, která postupně bledne do následujících barevných odstínů: čistě modrá, modrá s hnědou, játrová.

Kohoutková výška je stanovena na cca 40,5 cm u psů a na cca 38,5 cm u fen. Tělo má graciézní tvar s výrazně vzhůru klenutým hřbetem, tzv. kapřím. Ocas je středně dlouhý, nasazený poměrně nízce, vybíhající se postupně do špičky. Končetiny má bedlingtonský teriér rovné, krk je tzv. suchý a hlavu nese vysoko zdviženou. Samotná hlava je pak hruškovitého tvaru a směrem k čenichu se výrazně zužuje. Oči mají trojúhelníkový tvar, uši jsou zhruba středně velké, jsou nasazeny velice nízko a jsou nošena svěšeně. Průměrný věk tohoto plemene je 13 - 14 let.

Historie

Současná podoba bedlingtonského teriéra je výsledkem dlouhého a náročného šlechtění, kde mezi nejčastěji zmiňované předky tohoto plemene patří například Otterhound, nebo Vipet. Psů s původně méně ušlechtilým vzhledem se ve staré severní Anglii využívalo k lovu lišek, jezevců apod., zmínky o tomto plemeni najdeme již nejméně 200 let zpět. Dnešní elegantní standard bedlingtonského teriéra byl oficiálně uznán koncem 19. století.

Základní péče

Budoucí majitel bedlingtonského teriéra musí být připraven na skutečnost, že pouhá základní péče o srst jeho svěřence zabere tolik času, jako u jiných plemen péče více než nadstandardní. Bedlington teriér nikdy nelíná a v případě, že by o jeho srst nebylo náležitě pečováno, změní se v silnou srst s charakterem vlny a exteriér psa se poté promění k nepoznání. Je proto nutné ji často trimovat (ručně vytrhávat) a stříhat alespoň jednou za tři měsíce. Kromě toho vyžaduje srst bedlingtonského teriéra každodenní kartáčování. 

V případě tohoto plemene je v rámci péče o srst žádoucí, zjistit si s předstihem dobrý psí salon, ve kterém mají se specielním střihem bedlingtonských teriérů zkušenost.

Protože bedlingtonský teriér je duší lovec, je nutné postarat se také o jeho kvalitní výcvik, zejména uposlechnutí přivolání. Má také zcela nadprůměrnou potřebu pohybu, kterou je třeba uspokojit, chcete-li mít doma šťastného a klidného psa. Přestože je dnes již chován převážně jako společenský pes, stále se může uplatnit i jako profesionální lovecký pes.