Bourbonský ohař krátkosrstý

Bourbonský krátkosrstý ohař | iFauna.cz

POVAHA

 Je to pes určený především pro myslivce, lovce, avšak zároveň se jedná o výborného rodinného psa. Je dobrosrdečný a snadno vychovatelný. Nedělá mu problém dodržovat nastolená domácí pravidla a velmi dobře se snese i s dalšími domácími mazlíčky. Na domácí zvířata a domácí zvířecí mazlíčky si však musí zvykat od štěněcího věku. Stejně tak k dobrému chování musí být důsledně veden. Rozhodně však lze toto plemeno doporučit i kynologickým začátečníkům. Je mírné povahy a je znám svým neprůbojným chováním.

POPIS

Je nejmenším krátkosrstým plemenem ohaře a je považován za klasického francouzského ohaře. Kohoutková výška u psů je 51–57 cm a u fen 48–55 cm. Tolerance +-1 cm je přípustná. V době, kdy ještě neexistovaly zbraně, lovili se ptáci za pomoci sítí. A tak hlavním zaměstnáním bourbonského ohaře bylo najít v křoví ukryté tehdy tolik oblíbené a rozšířené křepelky, strnulým postojem a s nataženou hlavou dopředu ukázat na místo, kde se křepelka ukrývá. Lovec následně dle svých zkušeností mohl tyto ptáky ulovit za pomoci sítě.

Je považován za jedno z nejovladatelnějších plemen z francouzských ohařů. Velmi snadno se cvičí, je učenlivý a má výbornou paměť. Další plus spočívá v chuti jeho člověka poslouchat. Pro svou poslušnost, dalo by se říci, že u loveckého plemene až nadstandardní, se hodí i k výcviku zaměřenému na spolupráci a plnění cviků. Je velmi obratný a ve skoku je schopný změnit rychle směr dle potřeby. Je hravý a plný energie, kdykoli je potřeba.

Zábavu tak najde jak při agility, tak v různých soutěžích zaměřených na poslušnost, včetně dog dancingu. Je vytrvalý, a tak bude rád běhat rekreačně při joggingu nebo závodně při canicrossu. Je skvělým aportérem. Proto se ve výcviku dobře motivuje aportem a může vynikat také ve sportu frisbee.

HISTORIE

Jeho dávnou existenci a využití potvrzuje italská encyklopedie Bibliotheque Natio­nale od Ulissi Aldovandiho z roku 1590, kde lze najít ilustraci s názvem Canis Bourbo­nensis Sagax ad Conthur Nices Capiendas. Tento přírodovědec Ulissi Aldo­vandi z Boloně bourbonského ohaře popsal jako psa v barvě „pstružáka“, výborně se hodícího právě na lov křepelek.

Díky tomuto prokazatelnému důkazu je možné bourbonského ohaře považovat za nejstarší plemeno mezi francouzskými ohaři. Má to však velký zádrhel. Tento ohař byl po dlouhou dobu považován za vyhynulého a jeho chov byl obnoven až na konci 19. století. Díky tomu je naopak považován, společně s plemenem Dupuy, za nejmladší plemeno ze všech v současné době existujících francouzských ohařů.

Nelze bez zapochybování tvrdit, že dnešní a tehdejší bourbonský ohař je tentýž. Má se za to, že původní bourbonský ohař existující v 16. století zcela vyhynul během Francouzské revoluce. V 19. století však došlo k jeho regeneraci.

ZÁKLADNÍ PÉČE

Krátká srst nepotřebuje téměř žádnou péči. Jen občasné vykartáčování, a to zejména v době línání – výměny srsti. Kromě kontroly zvukovodu a délky drápů není potřeba žádná další péče.

U tohoto plemene nebyla zaznamenána téměř žádná dědičná onemocnění. Přece jen se však může objevit např. dysplazie kyčelního kloubu či plicní stenóza srdce (pulmonic stenosis of the heart). Není vyloučen ani oční defekt zvaný entropium nebo ektropium.