Blog

POVAHA

Brazilský teriér je pozorný, aktivní, horlivý a přátelský pes. Má rád malé děti. Dobře se snese i s ostatními zvířaty v domácnosti.

POPIS

Brazilský teriér je lovecký pes, který se využívá k lovu malé zvěře. Oblíbený je také jako hlídač a nebo společník.

Výchova štěněte musí být důsledná, měla by začít již od ranného věku štěněte. Výchova musí být také založená na vzájemném respektu. Povaha psa není komplikovaná a jakmile pochopí vaše pravidla, nebude je porušovat.

Pohyb je pro toto psí plemeno velmi důležitý

Snažte se zajistit tomuto psímu plemenu hodně pohybu. Pes se dožívá 12-ti až 13-ti let, ale i déle.

Výška:

Pes má v kohoutku 35 až 40 centimetrů, fena má v kohoutku 33 až 38 centimetrů.

Váha:

Váha se pohybuje okolo 10 kilogramů.

Srst:

Srst je krátká, hladká, jemná (nikoliv měkká), těsně přiléhající ke kůži, podobná krysí srsti. Jemnější srst je na hlavě, uších, pod krkem, na vnitřní a spodní části hrudních končetin a zadní straně stehen. Základní barva je bílá s černými, hnědými nebo modrými znaky. Typické jsou pálené znaky nad očima, na obou stranách tlamy a uvnitř a na okraji uší.

Povaha

Toto plemeno je proslavené sebevědomím, odvahou a skutečnou tvrdostí ke všem nepřátelům. Je to tedy naprosto ideální hlídač a ochránce, ale zdaleka ne pro každého zájemce. V případě brazilské fily je skutečně nutné dvojnásobně varovat všechny nezkušené, vrtošivé, či momentální módě podléhající zájemce o toto plemeno. 

Je-li ale brazilská fila vedena správně, stane se přátelským společníkem věrně milujícím svého pána a jeho rodinu.

Popis

Skutečně impozantní tělesná stavba silných svalů i kostí, která nenechá nikoho na pochybách. Brazilská fila patří mezi krátkosrsté psy a vyskytuje se v následujících barevných varietách: jsou povoleny téměř všechny barvy s výjimkou čistě bílé, myší šedi, skvrnité a grošované barvy. Nejčastější barevná varieta je různými odstíny žíhaná.

Minimální kohoutková výška psů činí 70 cm, min. kohoutková výška fen je 65 cm. Tělo brazilské fily je silné, široké, hluboké a má obdélníkový ráz. Ocas má brazilská fila dlouhý a špičatý, mírně stočený směrem vzhůru. Končetiny jsou rovné a nápadně osvalené a silné. Hlava je rovněž poměrně velká, její větší část tvoří tlama. Brazilská fila má velké oči mandlového tvaru, tmavé barvy, zasazené hluboko do lebky. Uši jsou velké a svěšené. Nejtypičtějším znakem brazilské fily je ale bezpochyby její volná kůže po celém těle, která navíc v oblasti krku vytváří typické laloky. V průměru se fila dožívá 11 let.

Historie 

V krvi brazilské fily se mísí odkazy značné řady psích předků. Její šlechtění se odehrálo v Brazílii a mezi její předky patří zástupci skutečně mnoha plemen - např. dogovití angličtí a španělští psi, lovečtí psi - zde je důležité zmínit zejména bladhaunda, ale také původní formy indiánských psů. Oficiální registrovaný chov brazilské fily se datuje od konce 2. světové války.

Základní péče

Jako zástupce krátkosrstých psů není brazilská fila plemenem náročným na péči o srst. Ovšem její krátká srst a nadstandardní váha vyžaduje pohodlné a skutečně měkké spaní - v opačném případě dochází ke vzniku nehezkých otlaků a odřenin. Brazilská fila ale bezpodmínečně vyžaduje, klidnou, harmonicky probíhající výchovu - nikoliv výcvik!

Špatně vychovaná brazilská fila se stává výrazně nebezpečnou. Stejné důsledky mohou mít jakékoliv špatné zážitky z dětství, týrání, nebo dokonce i pouhá změna majitele. Její majitel musí být nutně skutečným odborníkem na psy a měl by sám mít velkou fyzickou sílu a přirozenou autoritu. Brazilská fila nepotřebuje klasický výcvik, potřebuje dobrou a pevnou výchovu, vyváženou citlivým přístupem k její osobnosti. Přesto brazilská fila zůstane nepokrytě obezřetným psem. V jednoduchosti lze říci, že zvířata a lidé, se kterými se brazilská fila seznámí ve svém štěněčím věku, bude milovat a akceptovat. Všichni do rodiny nově příchozí, návštěvy, kamarádi vašich dětí apod. budou vždy vnímáni jako potenciální nepřátelé a je na majiteli, aby tyto situace dokázal řešit a ustát. K vlastním lidem je ale brazilská fila naprosto dobromyslná, oddaná a silně citově fixovaná.

POVAHA

 Je to pes určený především pro myslivce, lovce, avšak zároveň se jedná o výborného rodinného psa. Je dobrosrdečný a snadno vychovatelný. Nedělá mu problém dodržovat nastolená domácí pravidla a velmi dobře se snese i s dalšími domácími mazlíčky. Na domácí zvířata a domácí zvířecí mazlíčky si však musí zvykat od štěněcího věku. Stejně tak k dobrému chování musí být důsledně veden. Rozhodně však lze toto plemeno doporučit i kynologickým začátečníkům. Je mírné povahy a je znám svým neprůbojným chováním.

POPIS

Je nejmenším krátkosrstým plemenem ohaře a je považován za klasického francouzského ohaře. Kohoutková výška u psů je 51–57 cm a u fen 48–55 cm. Tolerance +-1 cm je přípustná. V době, kdy ještě neexistovaly zbraně, lovili se ptáci za pomoci sítí. A tak hlavním zaměstnáním bourbonského ohaře bylo najít v křoví ukryté tehdy tolik oblíbené a rozšířené křepelky, strnulým postojem a s nataženou hlavou dopředu ukázat na místo, kde se křepelka ukrývá. Lovec následně dle svých zkušeností mohl tyto ptáky ulovit za pomoci sítě.

Je považován za jedno z nejovladatelnějších plemen z francouzských ohařů. Velmi snadno se cvičí, je učenlivý a má výbornou paměť. Další plus spočívá v chuti jeho člověka poslouchat. Pro svou poslušnost, dalo by se říci, že u loveckého plemene až nadstandardní, se hodí i k výcviku zaměřenému na spolupráci a plnění cviků. Je velmi obratný a ve skoku je schopný změnit rychle směr dle potřeby. Je hravý a plný energie, kdykoli je potřeba.

Zábavu tak najde jak při agility, tak v různých soutěžích zaměřených na poslušnost, včetně dog dancingu. Je vytrvalý, a tak bude rád běhat rekreačně při joggingu nebo závodně při canicrossu. Je skvělým aportérem. Proto se ve výcviku dobře motivuje aportem a může vynikat také ve sportu frisbee.

HISTORIE

Jeho dávnou existenci a využití potvrzuje italská encyklopedie Bibliotheque Natio­nale od Ulissi Aldovandiho z roku 1590, kde lze najít ilustraci s názvem Canis Bourbo­nensis Sagax ad Conthur Nices Capiendas. Tento přírodovědec Ulissi Aldo­vandi z Boloně bourbonského ohaře popsal jako psa v barvě „pstružáka“, výborně se hodícího právě na lov křepelek.

Díky tomuto prokazatelnému důkazu je možné bourbonského ohaře považovat za nejstarší plemeno mezi francouzskými ohaři. Má to však velký zádrhel. Tento ohař byl po dlouhou dobu považován za vyhynulého a jeho chov byl obnoven až na konci 19. století. Díky tomu je naopak považován, společně s plemenem Dupuy, za nejmladší plemeno ze všech v současné době existujících francouzských ohařů.

Nelze bez zapochybování tvrdit, že dnešní a tehdejší bourbonský ohař je tentýž. Má se za to, že původní bourbonský ohař existující v 16. století zcela vyhynul během Francouzské revoluce. V 19. století však došlo k jeho regeneraci.

ZÁKLADNÍ PÉČE

Krátká srst nepotřebuje téměř žádnou péči. Jen občasné vykartáčování, a to zejména v době línání – výměny srsti. Kromě kontroly zvukovodu a délky drápů není potřeba žádná další péče.

U tohoto plemene nebyla zaznamenána téměř žádná dědičná onemocnění. Přece jen se však může objevit např. dysplazie kyčelního kloubu či plicní stenóza srdce (pulmonic stenosis of the heart). Není vyloučen ani oční defekt zvaný entropium nebo ektropium.