Blog, Strana 3

Border kolie

exkluzivní štěňata border kolie ee-red a černobílá | Hello Sandy

Povaha

Psi plemena border kolie jsou nesmírně inteligentní, učenlivý a pracovití. Je to také značně odvážné plemeno, ovšem se sklonem velice silně citově přilnout ke svému pánovi. Je-li tomu border kolie zvykána odmalička, snadno se sžije s dalšími domácími zvířaty. Rovněž její vztah k dětem je dobrý, ovšem pod podmínkou, že border kolii dokážete zajistit dostatek pohybu a činnosti. Je to otužilý pes, kterého je možné celoročně chovat venku v kotci.

Popis

Jedná se o středně velké plemeno, jehož tělesné proporce leží ideálně vprostřed mezi těžkou a lehkou tělesnou stavbou. Tvar těla má obdélníkový formát. Srst border kolie může být krátká, nebo delší, přičemž psi s delší srstí výrazně převažují. Oba typy osrstění ale mají jak, svrchní krycí srst, tak spodní, hustou podsadu. Barevné variety border kolie jsou velice rozličné, přípustné jsou v podstatě všechny barvy, nikdy by však nemělo výrazně převládat bílé osrstění. 

Kohoutková výška psů je v ideálním případě nejméně 53 cm, feny jsou nižší, ale jejich minimální výška není striktně stanovena. Tělo má být atleticky stavěné, obdélníkového až čtvercového tvaru. Hřbet se směrem k ocasu mírně svažuje. Nohy jsou šikmo zaúhlené, svalnaté, ale nemají těžké kosti. Ocas border kolie by měl být dlouhý nejméně k hlezennímu kloubu a je nošen zásadně směrem dolů. Hlava je proporčně úměrná tělu, s širokou lebkou a výrazně se zužujícím čenichem. Oči border kolie jsou oválné, dalece posazené a tmavé, výjimečně modré. Uši jsou střední velikosti vztyčené, nebo polovztyčené. Celkový dojem je harmonický díky vyváženým proporcím.

Historie

První počátky tohoto plemene se datují zhruba do doby před 150 lety, kdy došlo na britsko - skotském pomezí (border - hranice) ke zcela úmyslnému křížení nejrůznějších typů ovčáků s cílem získat psa skvělých ovčáckých vlastností. I když se tato idea vrchovatě naplnila, plemeno bylo oficiálně uznáno až v roce 1976.

Základní péče

Péče o srst border kolie není nijak zvlášť náročná, jednotýdenní kartáčování plně postačí. Protože však byl tento pes vyšlechtěn pro náročné ovčácké povinnosti, kterým se dnes již vždy nevěnuje, potřebuje nejen dostatek pohybu, ale také skutečného zaměstnání. Výcvik postačí základní a pes se mu snadno naučí - patří k nejchytřejším psům vůbec.

Tento pes je živý, pozorný, obratný a vytrvalý a tudíž ke svému zdravému vývoji a spokojenému životu potřebuje každodenní pracovní náplň. Border kolie je prací v dobrém slova smyslu doslova posedlá. Pokud ji ale nemůžete svěřit její původní „zaměstnání" - tedy nahánění dobytka, je naprosto nezbytné postarat se o jinou náplň dne. Potřebuje pána, který se jí bude intenzivně věnovat např. při výcviku a učení agility, fresbee, flyballu apod. Border kolie se bez možnosti uplatnění stává nejprve smutným, později nervózním až agresivním psem, což mu však nelze klást za vinu. Z těchto důvodů by se majitelem border kolie měl stát pouze ten, kdo je ochoten věnovat práci a zábavě s border kolií maximum času. Toto plemeno rovněž není vhodné pro nerozhodné a nejisté jedince.

Bordeauxská doga

Celoslovenská oblastná výstava psov s medzinárodnou účasťou - Kultúra

Povaha

Tento pes působí naprosto klidným, vyrovnaným až flegmatickým dojmem - ostatně vzhledem ke své velikosti nemá zapotřebí na sebe dále upozorňovat. Pod touto „neprůstřelnou" fasádou se však skrývá nesmírně milující a do morku kosti věrný pes, oddaný nejen svému pánovi, ale i celé jeho rodině. K dětem se bordeauxská doga chová jako něžná a milující chůva. Jeho závislost na rodině chovatele je tak velká, že má sklony „urovnávat" spory v rodině a na vše, co se v rodině děje reaguje velice citlivě. Je to také ale silný a mohutný pes s obrovskou silou, proto potřebuje zkušeného chovatele a pána.

Popis

Silný, urostlý a odstrašujícím dojmem působící pes dogovitého typu, který ale není příliš vysoký. Krycí srst i podsada je u bordeauxské dogy krátká, jemná a měkká. Přípustné barevné variety: barva mahagonového dřeva, nebo jelení rezavá barva. Maska může být červená, nebo černá.

Kohoutková výška psů by měla dosahovat alespoň 60 cm, kohoutková výška fen je předepsána minimálně 58 cm. Tělo bordeauxské dogy je spíše dlouhé, než vysoké s nápadně širokým a robustním hrudníkem. Linie hřbetu je rovná. Ocas nosí bordeauxská doga svěšený dolů a měl by sahat nejméně k hlezenním kloubům. Nohy jsou masivní, silné s viditelnými robustními kostmi. Hlava je nezvykle kvadratická - široká a krátká s masivní vrásčitou tlamou. Oči bordeauxské dogy jsou oválné a tmavé, uši relativně malé, přiléhající k lícním kostem. Bordeauxská doga působí dojmem podsaditého atleta.

Historie 

Molossoidní pes, zobrazovaný již na keltských rytinách. Bordeauxská doga byla původně chována v blízkém okolí francouzského Bordeaux, coby řeznický pes, částečně využívaný také při zápasech s velkými šelmami. Nicméně jeho první oficiální standard vyšel až v roce 1911.

Základní péče

Toto plemeno není zvláště náročné na péči o srst, která je krátká, ale díky ní jsou psi náchylní k nastydnutí, takže potřebují spát v teple. Stejně tak není bordeauxská doga náročná ani na množství každodenního pohybu - ráda si sice zadovádí a zaběhá, ale proto ještě nepotřebuje sportovně založeného majitele. Bohužel je toto plemeno ale velice náchylné k různým onemocněním (dysplazie kyčelních kloubů, růstové problémy, záněty očí i uší apod. ), proto je třeba počítat s velkými finančními nároky na výživu i na veterinární péči. Do základní péče lze zahrnout v případě bordeauxské dogy i nutnost včasné výchovy a výcviku a poskytnutí citového zázemí.

Kromě již zmíněné finanční náročnosti při chovu bordeauxské dogy nelze nezmínit i možné problémy s výchovou a výcvikem. Ty nejsou v žádném případě dány chybějící inteligencí, spíše základní povahou bordeauxské dogy. Tento pes vás nebude poslouchat, protože musí, tento pes poslouchá pouze v případě, že poslouchat chce. Potřebuje tedy laskavého a klidného pána, který si bordeauxskou dogu nepodřídí násilím, ale přirozenou autoritou a silou své osobnosti. Při splnění této podmínky bude bordeauxská doga třeba i nosit aport, přestože tuto činnost jinak považuje za zcela nesmyslnou.

Bordeauxská doga jen těžko snáší změny majitele a v případě negativních zážitků a zacházení nese doživotní následky. Není proto vhodná pro chovatele začátečníky, nebo okamžité nadšence.

Boloňský psík

Fotky: Boloňský psík (foto, obrazky)

Povaha

Stejně jako bišonek, je i boloňský psík citlivé zvíře, které reaguje na jemné signály a změny v chování člověka velmi intenzivně. Přítomnost něžné lidské ruky je pro tyto psy základní životní potřebou. Najde-li boloňský psík takového pána a rodinu, stane se oddaným, milujícím, veselým psem a člověku a jeho životnímu stylu přizpůsobivým společníkem. Problémy mu nečiní další psi, ani jiná zvířata v rodině, s dětmi je dobrým kamarádem. S přirozenou inteligencí boloňských psíků není výchova žádný problém, postačí trocha důslednosti a pamlsků. Jeho temperament není tak výrazný jako u bišonka, je proto vhodný i pro majitele, kteří dávají přednost spíše poklidnějšímu toku života.

Popis

Malý pes s celkovým exteriérem jen málo odlišným od bišonka. Srst boloňského psíka je stejně hustá, ale na rozdíl od bišonka je chomáčovitá a od těla mírně odstává. Je také stejně dlouhá po celé ploše těla s výjimkou tlamičky, kde je kratší. Barva srsti je pouze čistě bílá, přípustné jsou pouze žlutavé znaky, event. odstíny.

Kohoutková výška psů je 27 cm, u fen 25 cm. Tělo má čtvercový formát, hřbet je rovný a bedra jsou mírně klenutá. Ocas má boloňský psík nasazený v oblasti kříže, je delší a psi jej nosí otočený zpět na záď, přes hřbet. Nohy jsou jemně modelované, zadní nohy budí kulatější dojem. Krk je u boloňského psíka spíše krátký. Uši má boloňský psík vysoko nasazené, spuštěné dolů, ale u kořene mírně zvednuté. Oči jsou velké, znatelně otevřené a tmavé.

Historie

Jeho pradávnou domovinou bylo teplé Středomoří, kde psi podobní dnešním boloňským psům trávili své dny vedle bohatých šlechtických, ale i královských rodin. Boloňský psík je také velmi blízkým příbuzným bišonka, v minulosti tato dvě dnes zcela samostatná plemena prakticky splývala. Mírné rozdíly v exteriéru se u boloňského psíka vyhranily v Itálii, poblíž Boloně a rasa byla oficielně uznána v roce 1934.

Základní péče

boloňských psíků se v rámci povoleného standardu vyskytuje více typů srsti. Psi, kteří mají srst klasicky „otevřenou"¨, se spokojí s jednotýdenním kartáčováním a běžnou úpravou srsti.

Druhý typ srsti - s podsadou, nebo jinou strukturou - je na péči mnohem náročnější. Takováto srst se snadno zacuchává, a chuchvalcuje. Proto se musí denně vyčesávat, především v oblasti břicha a končetin. Naštěstí je alespoň výchova tohoto plemene opravdu časově zcela nenáročná.

Opět jsou spojeny s náročnou srstí - chlupy kolem čenichu je nutné pravidelně česat, nebo i několikrát denně mýt. Hlídat se také musí vnější zvukovod, aby se do něj případné uvolněné chlupy nedostaly - mohly by vyprovokovat zánět. A stejně jako u bišonka i v případě boloňského psíka je dobré kontrolovat tlapky a vystříhávat příliš dlouhé a v chůzi překážející chlupy mezi jednotlivými polštářky.

Pro tuto náročnou, ale naprosto nutnou péči, není boloňský psík vhodný pro majitele, který by tuto starost vnímal jako nepříjemné zlo.

Stránka 3 z 27 - 80 položek celkem