Povaha
Při popisu povahy bernského salašnického psa je možné použít samé superlativy. Tento pes je totiž vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá vztah „starší sestry" a bedlivě je střeží před každým nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře naladěný pes.
Popis
Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Základní barva srsti těchto psů je černá s tříslovými znaky v barvě rezavě hnědé a čistě bílé, přičemž bílá nesmí být převládající.
Kohoutková výška je u psů nejméně 66 cm, u fen nejméně 58 cm. Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem. Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je nesen nad zemí. Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Na silný, masivní krk navazuje velká hlava s plochou lebkou - oči musí být mandlového tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a spuštěné. Značnou část typické krásy bernského salašnického psa představuje jeho srst ve spojení s mohutným tělem a nepředpokládanou živostí takto velkého psa.
Historie
Jak název napovídá, bernští salašničtí psi zahájili svou skutečně vítěznou cestu světem ze švýcarského Bernu. Tam byl alespoň prvně stanoven jejich standard a uznáno jejich současné jméno, bylo to v roce 1907. Nicméně pravá historie bernského salašnického psa započala samozřejmě mnohem dříve. Tito poměrně velcí psi byli původně odvozeni od římských molossů a v horských oblastech Švýcarska se brzy stali nepostradatelnými pomocníky pastevců.
Základní péče
Do základní péče o bernského salašnického psa určitě spadá péče o jeho středně dlouhou srst. Je třeba ji pravidelně jednou týdně rozčesat a vykartáčovat - především tam, kde má srst snahu žmolkovatět. Bernský salašnický pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu, kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění - štěňata potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů. Bernský salašnický pes také potřebuje dobrou výchovu a základní výcvik.
Přestože péče o srst bernského salašnického psa nepatří mezi nejnáročnější, je třeba se jí skutečně pravidelně věnovat, někdy je navíc nutné vystříhávat psům nadbytečné chloupky vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou tak, aby nebránily ve volném a pohodlném pohybu. Tito psi nejsou přemrštěně nároční ani na množství pohybu, ale bez možnosti volně se proběhnout, vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě nebudou šťastní. Potřebují proto prostor - nehodí se tedy do městského bytu, navíc díky své silné a huňaté srsti dávají přednost celoročnímu pobytu venku. Jsou to ale vrcholně společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho rodinou mnoho času, proto se nehodí pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského salašnického psa stane smutný a zoufalý pes.