Artoisský honič

Českomoravská kynologická unie

Povaha

Artoisský honič je společenský pes, který velmi dobře snáší život ve smečce. Je povahově vyrovnaný s jemným, laskavým až něžným charakterem. Při lovu je velmi vytrvalý a dokáže hlásit zajíce třeba hodinu i ve špatném počasí. Má charakteristicky vysoký hlas, který je slyšet na velkou vzdálenost a patří k nejzajímavějším v psí říši. Není nejrychlejší, ale vše vyvažuje svojí houževnatostí a nebojácností, s níž se dokáže postavit třeba i kanci. Navíc je velmi otužilý a může pracovat za jakéhokoli počasí v lese, houštinách i na pláních.

Povaha

Artoisský honič je společenský pes, který velmi dobře snáší život ve smečce. Je povahově vyrovnaný s jemným, laskavým až něžným charakterem. Při lovu je velmi vytrvalý a dokáže hlásit zajíce třeba hodinu i ve špatném počasí. Má charakteristicky vysoký hlas, který je slyšet na velkou vzdálenost a patří k nejzajímavějším v psí říši. Není nejrychlejší, ale vše vyvažuje svojí houževnatostí a nebojácností, s níž se dokáže postavit třeba i kanci. Navíc je velmi otužilý a může pracovat za jakéhokoli počasí v lese, houštinách i na pláních.

Historie

Již v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. bylo ve Francii toto plemeno mimořádně oblíbené při štvanicích. Bylo dokonce považováno za nejlepší plemeno pro lov zajíců. Postupem doby ale docházelo k prokřížení s jinými plemeny a koncem 19. století bylo už velmi obtížné najít čistokrevné jedince. Přestože byly snahy o zachování plemene, byly vždy neúspěšné a po 2. světové válce se mělo za to, že plemeno zcela vymizelo. Naštěstí se v 70. letech dvacátého století jistý pan Andréchy v kraji Somme rozhodl o rekonstrukci plemene a díky jeho úsilí si artoisský honič opět dobývá místo na slunci. Nyní je používán k lovu se střelnou zbraní.

Základní péče

Artoisský honič vyžaduje dostatek pohybu a pravidelné, dlouhé vycházky za každého počasí. Je zvyklý žít ve smečce, proto když je sám, může trpět. Srst je třeba občas vykartáčovat a vyčistit, jinak tento pes nepotřebuje žádnou specifickou péči.