Povaha
Artésko-normandský baset je skvělý lovecký pes, který může být použit pro různé typy lovu se střelnou zbraní. Je vhodný pro drobnou srstnatou zvěř, může stejně dobře lovit králíky jako vyhánět srnčí ze křovin. Dokáže lovit ve smečce stejně jako samostatně. Při lovu není sice z nejrychlejších, ale je důsledný a přesný. Má velmi dobrý nos, pomocí něhož vytrvale sleduje stopu a zvučným hlasem upozorňuje pána na zvěř. Je to přátelský pes s laskavou povahou. Je velmi snadno cvičitelný, takže i méně zkušený chovatel se může těšit ze spolupráce s ním.
Popis
Je to dlouhý, dobře stavěný pes s poměrem délky těla k výšce asi 8/5. Jeho výška v kohoutku je pouhých 30 až 36 cm a váha kolem 15 až 20 kg. Hlavu má artésko-normandský baset suchou, se střechovitě klenutou mozkovnou a zřetelným týlním hrbolem. Nos je velký, černý, spodní pysk překryt horním, zuby mají nůžkový skus. Má velké, tmavé oči s klidným pohledem a nízko, pod linií oka, posazené uši, které se stáčejí vývrtkovitě směrem dovnitř. Mají být tak dlouhé, aby dosahovaly ke konci čenichu. Tento baset má dlouhý krk, široký hřbet a mírně klenutá žebra. Dlouhý hrudník oválného průřezu má silné předhrudí s vyčnívající hrudní kostí. Ocas je rovněž dlouhý a ke špičce se zužuje. U vystavovaných psů se nesmí jeho vzhled měnit. Hrudní i zadní končetiny jsou krátké a silné s dobrým osvalením. Srst má artésko-normandský baset krátkou, přiléhavou a hladkou, která nemá být příliš jemná. Mohou být troj- nebo dvoubarevní, to znamená plavá srnčí s černou přikrývkou a bílou, nebo plavá srnčí a bílá. Průměrně se dožívá 13 až 15 let.
Historie
Artésko-normandský baset má původ v krátkosrstých francouzských basetech, kteří se začali cíleně chovat zhruba od roku 1870. Byly vyšlechtěny dva typy, jeden s rovnýma nohama, kterému se říkalo „d´Artois", a druhý, poněkud nápadnější typ s křivýma nohama, který se jmenoval „Normand". Označení artésko-normansdký baset pro plemeno i chovatelský klub bylo přijato v roce 1924. Záhy se objevily snahy posílit u artésko-normandského baseta prvky „Normanda", a tak v knize standardů honičů z roku 1930, kde jsou uvedeny obě rasy, tedy Basset d‘Artois i Basset Artésien Normand, je uvedena poznámka, že artésko-normandský baset by sice neměl, ale může být jednou z přechodových forem „Normanda" beze stop typu „d´Artois".
Základní péče
Artésko-normanský baset nepotřebuje žádnou speciální péči. Je nutné mu však poskytnout dlouhé a časté vycházky s dostatkem pohybu a standardní péči o srst.