Povaha
Americký pitbulteriér je mírumilovný k lidem a zcela oddaný své rodině. Dokáže ji bránit i za cenu ztráty života. Také velmi těžce nese, když rodinu někdo opustí. Má vyrovnanou povahu, je kamarádský a hodí se i k dětem. Americký pitbulteriér je společenský pes, který má rád každou návštěvu, třebaže je vůči cizím lidem trochu rezervovaný. Je výjimečně odolný vůči fyzické a psychické zátěži, dokáže vytrvale a tvrdě pracovat a potřebuje být stále něčím zaměstnán. Při styku s jinými psy dává najevo svou nadřazenost, kterou má geneticky zakódovanou, proto se k jiným psům a zvířatům rozhodně nehodí. Ve špatných rukou může být ovšem „pitbul" nebezpečný, a to především proto, že se vždy chce svému pánovi zavděčit, což je snadno zneužitelné.
Popis
Americký pitbulteriér je pevný, atletický pes s kvadratickou stavbou těla, který působí sebejistým dojmem. Hlava je hranatá, mohutná, mezi ušima široká, oči malé, oválné a hluboko nasazené. Má výrazné lícní kosti, silné čelisti, zuby s nůžkovým skusem, kde horní zuby překrývají spodní, nos se široce rozevřenými nozdrami a vysoko nasazené uši. Krk má americký pitbulteriér silný, stejně jako pevné svalnaté plece, krátký mírně se svažující hřbet a hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Ocas je krátký, nízko nasazený a ke konci se zužující. Má mohutné silné končetiny se středně velkými tlapami. Srst je krátká, lesklá a na dotyk tvrdá. Je přípustné jakékoli zbarvení. Váha se pohybuje od 13 do 22 kg u fen a od 16 do 30 kg u psů. Americký pitbulteriér se dožívá v průměru 12 let.
Historie
Po hladomoru v roce 1845 se miliony Irů stěhovalo ze své země do Ameriky a ti nejchudší do Anglie. Tam podle tehdejších zákonů nesměli chudí vlastnit lovecké psy, ale přitom potřebovali lovit a chránit svůj majetek před divokou zvěří. Proto cvičili menší teriéry a bojovnost jim dodávali při stále oblíbenějších psích zápasech. Tak vznikli tzv. „pitteriéři", jako nová psí odnož. Tito angličtí bojoví psi se dostávali společně se skotskými psy k americkým Irům v oblasti Bostonu, kde je farmáři potřebovali na ohlídání stád dobytka a také pro zápasy. Zde je křížili s většími psy, a tak postupně vznikl americký pitbulteriér a stafordšírský teriér. Na rozdíl od jejich blízkých příbuzných buldoků ale nebojovali s býky, ale téměř výhradně vždy se psy, většinou zase s bulteriéry. Plemeno dosud není uznáno FCI, a jelikož se vždy šlechtil hlavně charakter psa, existují i značné exteriérové rozdíly.
Základní péče
Nejdůležitější součástí péče o pitbula je výchova, které se musíme věnovat již od útlého štěněčího věku. Je potřeba mít pevnou ruku a umět dodat správnou motivaci. Je nutné psa dobře socializovat, vybudovat si autoritu a hlavně si jí umět udržet. Americký pitbulteriér má rád hodně pohybu, dlouhé vycházky, miluje různé psí sporty, a toto vše je mu potřeba dát. Na procházce by měl mít pro jistotu náhubek i dobře vychovaný pes. Srst nepotřebuje žádnou nadstandardní péči.