Povaha
Je to velmi inteligentní pes, který je schopen se rychle naučit spoustu povelů. Někdy máte dojem, že vám skutečně rozumí. Má také dobrou paměť a je pozoruhodně vynalézavý, zvláště když jde o to, získat nějakou laskominu. Obecně se tvrdí, že jejich mentální úroveň je na úrovni pětiletého dítěte. Americký kokr je aktivní, rychlý a vytrvalý pes, který miluje procházky i koupání. Pokud ho však od štěněčího věku nebudete dostatečně zaměstnávat, stane se z něho pecivál se sklonem k tloustnutí. Kokři totiž perfektně přejímají životní styl svého pána. Jsou to veselí a laskaví psi, kteří na výstavách obvykle dobře spolupracují, pokud ví, že dostanou odměnu. Protože na honech byli nuceni k samostatnému rozhodování, jsou někdy trochu svéhlaví, a pokud se jim něco nelíbí, dá to dost přesvědčování. Přesto to jsou vynikající, krásní a milí společníci, kteří milují děti a lidi i mimo své členy rodiny.
Popis
Americký kokršpaněl je menší než anglický kokr, má kratší čenich i tělo, ale je daleko více osrstěn. Je nejmenším ze všech loveckých španělů a má ideální, kompaktní postavu. V obličeji má laskavý, milý a inteligentní výraz s výraznými nadočnicovými oblouky. Nosní houba je dostatečně veliká, tlama hluboká a široká se silnými zuby s nůžkovým skusem. Oči jsou kulaté a uši svěšené, dobře osrstěné a přiléhající k hlavě. Hřbet má kokr silný, mírně klesající, hrudník široký a žebra dobře klenutá. Ocas se již nesmí kupírovat. Srst má americký kokr hedvábnou, dlouhou, mírně zvlněnou, pouze na hlavě je srst kratší. Barva může být černá, krémová, hnědá až červená, ale může být i vícebarevný s jasně odlišenými skvrnami, z nichž jedna musí být bílá. Je to středně velký pes s výškou v kohoutku od 35 do 38 cm a váhou od 9 do 12 kg. Průměrně se dožívá 13 až 14 let.
Historie
Americký kokršpaněl vznikl šlechtěním anglického kokršpaněla, který se dostal do Ameriky s anglickými přistěhovalci již na začátku 17. století. Jiná verze tvrdí, že přišli až mnohem později, a to v 19. století z chovné stanice Jamese Farrowa. Každopádně od té doby se datuje jejich přerod na „Američana". V roce 1883 byl americký kokršpaněl poprvé k vidění na výstavě v Manchesteru ve státě New Hemcher, kde vyvolal velký rozruch. Záhy se stal v Americe velmi populární a ve 30. letech 20. století se chov kokrů definitivně rozdělil na klasické a tzv. New Look, který měl trochu jiné parametry. V roce 1946 snaha chovatelů vyvrcholila uznáním amerického kokra za samostatné plemeno, a to i přes silné protesty konzervativních chovatelů v Anglii. Americký Kennel Club však věděl, co dělá, a do málo početné rodiny národních plemen Ameriky tak přibyl další přírůstek. Americký kokr se velmi rychle stal jedním z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších psů v Novém Světě. Původně byl používán k lovu, stejně jako jeho anglický příbuzný, ale později se kvůli svému nádhernému vzhledu stali více plemenem společenským. Navíc jeho dlouhá srst je pro lov v lese poněkud nepraktická. Do Čech se dostali první jedinci v roce 1976 ze SRN a stejně jako ve své vlasti, i u nás velmi rychle dostihli popularitou anglického kokršpaněla.
Základní péče
Vzhledem ke své nádherné a dlouhé srsti je nutná každodenní péče o ni. Americký kokr se musí denně kartáčovat a vyčesávat a několikrát do roka stříhat. Na hřbetu se nestříhá, pouze trimuje. Vzhledem k tomu, že je to přešlechtěný pes, trpí často genetickými poruchami, jako je epilepsie apod. Fenky mají také sklon k rakovině vaječníků a mléčných žláz, což může minimalizovat včasná kastrace.