Afgánský chrt

Obrázek článku

Povaha

Důstojný, vznešený, hrdý, majestátní a nezávislý. Tak by se dala charakterizovat typická povaha afghánského chrta. Jeho orientální, ušlechtilý výraz s notnou dávkou sebevědomí, rezervovanosti a zdrženlivosti na jedné straně a impulzivity až divokosti na straně druhé, vzbuzuje dojem, že chovat ho není jednoduchá záležitost. Je skutečně třeba mít určité zkušenosti a především velkou míru tolerance. Potřebuje důrazné, ale vlídné povely. Není to však pes, který vás vždy a bez výhrad poslechne na slovo. Přesto je to citlivý a laskavý společník, který se chová k ostatním ve své smečce jako rovný k rovným. K cizím je však často přezíravý.

Popis

Na první pohled vás afghánský chrt zaujme svou krásnou hedvábně jemnou srstí, přičemž jsou přípustné všechny barvy a kombinace. Je to velký, silný pes s výškou v kohoutku od 63 do 74 cm a váhou až do 27 kg. Má dlouhou hlavu, černý nebo temně hnědý čenich a svislé, přiléhající uši. Hluboký hrudník a rovný hřbet je zakončen nízko posazeným ocasem se smyčkou. Má dlouhé a silné končetiny a velké, dobře osrstěné tlapy. V průměru se dožívá 12-14 let.

Historie 

Jako plemeno vznikl afghánský chrt již v prvním tisíciletí našeho letopočtu, ale zmínky o něm prý sahají dokonce až do dob Sumerské říše. Základem pro vznik plemene bylo křížení původního afghánského loveckého chrta a perského chrta (Saluky). Z asi třinácti typů původních loveckých chrtů byly pro vyšlechtění podstatní zejména dva z nich. Chrt horský - Murray, který byl používán zejména k lovu horských divokých koz a chrt nížinný - Ghanzi, používaný při lovu ve stepích. Oba dva typy se od sebe lišily hlavně délkou srsti a stavbou těla. Kromě lovu pomáhali pastevcům s hlídáním stád a obydlí. Jejich život byl často ceněn víc než život lidský a kdo psu ublížil, nebo ho dokonce zabil, byl odsouzen k smrti.

Dnešní podoba plemene již vypadá jinak a je výsledkem šlechtitelských snah chovatelů zejména ve Velké Británii, kam byli první chrti dovezeni koncem 19. století. Je zajímavé, že do Čech dovezl prvního Afghána až v roce 1965 tehdejší ředitel liberecké ZOO.