Bergamský ovčák

Bergamský ovčák

Povaha

Bergamský ovčák v sobě nese kus typicky italské povahy - tito psi jsou velice přátelští, přirozeně sebevědomí a rádi užívají života. Nelze jim upřít pracovitost, svou případnou pasteveckou profesi vykonávají nadmíru svědomitě, nicméně po práci nejraději odpočívají - vykonávat něčí povely a honit se kvůli tomu např. za míčkem jim připadá více než nepotřebné. Mezi zvláštní povahové rysy bergamského ovčáka určitě patří jeho nevtíravá přízeň - jako by tito psi strávili několik let ve škole společenské etikety. Nikdy se nevnucují, a přesto náruživě milují.

Popis

U tohoto plemene všechna vnější fyzická krása psa víceméně stojí i padá s jeho srstí. Ta je dlouhá, bohatá, tvořící provazce, se znaky plstnatění. Bergamský ovčák má také silnou podsadu.

Zkrátka teprve srst bergamského ovčáka dodává jeho tělu konkrétní konečný tvar, přestože se i jinak jedná o pěkně stavěného, středně velkého psa. Barevné variety plemene: všechny odstíny šedé barvy, možné jsou náznaky černé a nažloutlé barvy. Rovněž bílé znaky jsou povoleny, nepřesahují-li max. 20% plochy srsti.

Kohoutková výška psa činí nejméně 60 a u fen nejméně 56 cm. Tělo bergamského ovčáka má výrazně čtvercovitý tvar, hruď je nápadně široká a nízká. Stejně tak hřbet působí rovným a širokým dojmem. Ocas je nízce nasazen, u kořene značně široký a postupně se zeslabuje téměř do špičky. Hlava je rovněž čtvercovitá, ale působí spíše kulatým dojmem. Tlama se jen mírně zužuje směrem k čenichu. Oči má bergamský ovčák velké, skoro kulatého tvaru a nízko umístěné. Uši jsou u bergamského ovčáka nezvykle tenké, mají trojúhelníkový tvar a jsou svěšené. Průměrný věk tohoto plemene je 13 let.

Historie

Tito psi naprosto charakteristického vzhledu, jejichž historie sahá až do skutečného dávnověku, se stali součástí nejrůznějších uměleckých děl již v dobách zhruba před 2000 lety. Nacházíme tam nejen jejich vyobrazení, ale dokonce i popis. K jejich nejpravděpodobnějším předkům patřili východní salašničtí psi, jejichž postupnou plemenitbou vznikla dnešní podoba Bergamského ovčáka, tedy psa původně neodlučitelně patřícího k severoitalskému kraji Bergamo.

Základní péče

Poměrně logicky patří k základní péči o bergamského ovčáka starost o jeho srst. Psa je možné kartáčovat do stáří jednoho roku. Od té doby je naopak žádoucí nechat srst „provázkovat" a plstnatět. Je však nutné předcházet vzniku velkých ploten zplstnatělé srsti, ale již jen ručním oddělováním jednotlivých pramenů od sebe. K celoživotním úkonům potom patří pravidelné česání srsti na hlavě bergamského ovčáka. Jejich výcvik není složitý, ale vyžaduje přirozenou autoritu majitele.

Kromě již zmíněné péče o srst zde vyvstává i otázka značné potřeby volného pohybu. Bergamští ovčáci se zcela zásadně nehodí do rušného, městského prostředí - potřebují možnost volného pohybu. Na druhou stranu, mohou-li žít na dostatečně velkém, oploceném pozemku, dokážou se o svou každodenní porci pohybu postarat i sami. Bergamští ovčáci jsou obvykle tolerantní ke všem ostatním zvířatům, ale jsou to také ostražití hlídači. K této jejich vlastnosti se navíc pojí další zvláštnost tohoto plemene. Bergamský ovčák miluje děti svého pána, ale je třeba počítat s tím, že je může bránit i proti ostatním dětem (např. návštěvám), ve chvíli, kdy nabude třeba jen z jejich hlasového projevu dojem, že není všechno vpořádku. Tuto skutečnost je třeba mít na zřeteli.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.