Povaha
Australský teriér podědil všechny žádoucí vlastnosti teriérů a říká se, že je to „nejkvalitnější křížený teriér". Ze všech teriérů je nejposlušnější a nejklidnější, zůstala mu ovšem inteligence, tvrdost a ostrost. Je to vytrvalý a energický pracovní pes, který dokáže neúnavně pracovat jak při lovu, tak při hlídání. Vetřelce hlásí překvapivě hlasitým štěkotem. Přestože je živý, není neposedný ani hyperaktivní jako jiní teriéři. Je nejen silný, ale i rychlý a dokáže udržet krok i s běžícím koněm. Má výborné smysly, zejména čich a je také velmi nebojácný, takže se dokáže postavit i velkým hlodavcům, jako je ondatra, stejně jako jedovatým hadům. Zároveň je ale velmi přívětivý, milý, hravý a kamarádský, což z něj dělá výborného rodinného společníka. Má pořád dobrou náladu a hodí se i k dětem. Australský teriér má tendence chovat se dominantně k ostatním psům, k cizím lidem je zpočátku trochu odtažitý, ne však přehnaně nedůvěřivý.
Popis
Australský teriér je nízký, ale kompaktně stavěný pes. Výška v kohoutku je zhruba 25 cm, váha kolem 6,5 kg. Má dlouhou hlavu, černý nos, silné čelisti a zuby s nůžkovým skusem. Oči jsou tmavohnědé, oválné, uši vztyčené a špičaté. Má rovný hřbet, hluboký hrudník s dobře vyznačenými žebry. Hrudní i pánevní končetiny jsou rovné, rovnoběžné a tlapky okrouhlé se silnými drápy. Ocas má nasazený vysoko a nesmí být nošen nad linií hřbetu. Australský teriér má rovnou, drsnou srst, maximálně 6 cm dlouhou. Barva srsti může být ve variantách modré s pálenou, nebo písková až červená bez tmavých stínů. Povolené jsou i jiné barvy, avšak bez bílých stínů. Může se dožít až 14 let.
Historie
Toto plemeno vzniklo v 19. století v Austrálii. Předpokládá se, že jeho předchůdci byli skotští, irští a Black and Tan teriéři, spolu s Yorkšírským a Skye teriérem. Zhruba od roku 1870 se už jako poměrně ustálený typ objevovalo na výstavách ještě jako „broken-haired" teriér, tedy teriér se „zlámanou srstí" (u nás říkáme hrubosrstý). Jako australský teriér je vystavován od roku 1899, ale standard byl ustaven o tři roky dříve a o deset let dříve již byl založen první chovatelský klub. V počátcích nebyl příliš populární a vedla se proti němu něco jako nepřátelská kampaň, ale přes všechny tyto snahy se australský teriér dočkal obliby. Největší zásluhu na tom má jeho schopnost lovit hlodavce, jejichž přemnožení bylo v Austrálii problémem a jiné australské plemeno - kelpie, se ukázalo pro tento úkol jako nevhodné. Popularita australského teriéra stoupala i ve světě a v roce 1933 byl zapsán jako samostatné plemeno i v anglickém Kennel Clubu.
Základní péče
Australský teriér nemá tak jemnou srst jako silky teriér, proto ho stačí jednou týdně kartáčovat a asi jedenkrát za tři měsíce trimovat. Nemá se příliš koupat, aby srst nebyla zplihlá. Kolem zvukovodů se musí zastřihávat, aby nedocházelo k zánětům. Výchova musí být důsledná, jinak bude pes hodně svéhlavý. Je vhodné ho od mládí odnaučovat přílišnému štěkání a agresivitě vůči kočkám. Pes má rád dlouhé procházky a doslova miluje míčové hry, musí ho to ale zrovna v dané chvíli bavit.