Anglický špringršpaněl

duben 2014

Povaha

Anglický špringršpaněl je přátelský pes, který je veselý, ale klidný. Dobře se hodí do rodiny a snáší se i s ostatními psy. K cizím lidem je poněkud nedůvěřivý, ale neagresivní. Miluje dostatek pohybu a hlavně vodu. V té je jako doma. Je oddaný svému pánovi a vyžaduje jeho přítomnost. Je inteligentní a rád se učí, proto je třeba ho fyzicky i psychicky zaměstnávat, aby se nenudil. Špringršpaněl je vytrvalý, při lovu nadšený, a pokud je správně vychován, je poměrně poslušný.

Popis

Je to středně velký pes, stavbou těla vhodný pro pohyb v houští a lese. Průměrná výška v kohoutku je 49 až 50 cm a váha 22 až 25 kg. Je nejvyšším ze všech pozemních španělů. Má středně dlouhou, zakulacenou lebku se silnými čelistmi s nůžkovým skusem, středně velké mandlové oči a dlouhé, přiléhající uši. Má dlouhý, svalnatý krk, silný trup a hluboký hrudník. Žebra jsou pružná a bedra mírně klenutá. Anglický špringršpaněl má nízko nasazený, dobře osrstěný a neustále se vrtící ocas. Přední i zadní končetiny jsou rovné. Srst je hustá, rovná, dobře chránící před vodou. Barva může být černobílá, hnědobílá, nebo trikolórní. V průměru se dožívá 12 až 15 let.

Historie

Špringršpaněl získal své pojmenování pravděpodobně od kartaginského slůvka „span" = králík, kterých bylo území dnešního Španělska plné (odtud tedy spaniel, španěl), a anglického „spring" = skákat, buďto podle skákavé zvěře, kterou lovil, nebo pro svoje skokanské kvality.

Původ má anglický špringršpaněl stejný jako např. kokršpaněl, setr a řada jiných plemen, a to v prastarém ptačím psovi - loveckém psovi, používaném k lovení ptactva a zvěře. Do Evropy se tento pes dostal pravděpodobně z Balkánu, nebo z Malé Asie, a spolu s Kelty pak přes Itálii do Anglie. Tomuto loveckému psovi se říkalo spaniel či španěl a výraz springer byl poprvé použit v roce 1576 v díle o pozemních španělech. Nebyl však použit jako pojmenování plemene, ale popisoval chování psa při lovu. Od 17. století se místo sítí a dravých ptáků začaly při lovu stále více používat střelné zbraně a psi byli cvičeni i pro aport střelené zvěře a španěl se stával nejoblíbenějším loveckým psem. Anglický špringršpaněl jako samostatné plemeno vznikl roku 1800 v rodině BUOGHEY ze Shropshiru, kteří v roce 1812 založili první chovatelskou stanici. V chovu pokračovali plných 118 let. V roce 1885 byl v Anglii založen první klub chovatelů špringršpanělů a v roce 1902 byla uznána dvě samostatná plemena waleský a anglický špringršpaněl. V roce 1907 se dostal první špringršpaněl do Ameriky, ale po II. světové válce zájem o toto plemeno (stejně jako o mnoho jiných) upadl. Boom nastal zase až po roce 1960 a dnes se chová prakticky po celém světě, i když nijak masově.

Základní péče

Jeho srst vyžaduje zvýšenou péči, musí se kartáčovat a čistit, i když je do určité míry samočisticí. Srst u uší se musí zastřihávat, aby nedocházelo k zánětům. V prvním roce štěněte je třeba psa příliš nezatěžovat, aby se nepokazil dobrý vývin kostí a kloubů.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.