Anglický mastif

Jak vypadá anglický mastif?

Povaha

Ne nadarmo se o mastifovi říká, že je to obr s něžným srdcem. Přestože byl používán hlavně pro boj, jeho „parketa" je spíš hlídání. Své teritorium brání neústupně, a pokud ho vetřelec naruší, napadne jej. Může být tedy velmi nebezpečný, ovšem pouze pokud je k tomu vyprovokován. Jinak je to klidný, až apatický pes, zejména dětem dovolí hodně. Má velmi milou a přátelskou povahu, miluje svou rodinu a vyžaduje její blízkost. Není proto vhodné ho chovat venku v kotci. Anglický mastif je inteligentní, vnímavý a poslušný pes, i když na povely reaguje trochu pomaleji. Právě snadná ovladatelnost v kontrastu s jeho mohutností, na něm možná nejvíc překvapí.

Popis

Anglický mastif je nejmohutnějším ze všech psích plemen. Jeho velikost a masivnost zaručeně upoutá váš pohled. V kohoutku měří tito psi od 70 do 76 cm a někteří mohou vážit až 160 kg. Standard ovšem váhu neudává. Má širokou hlavu s krátkou tlamou, daleko od sebe posazenýma očima a malýma, tenkýma ušima. Hrudník je hluboký a žebra dobře klenutá, rovněž tak hřbet a bedra. Všude je znát mohutné osvalení. Má těžké a svalnaté končetiny a široké, kulaté tlapy. Ocas je nasazen vysoko, ale nesmí se nosit nad linií hřbetu. Srst má mastif krátkou, hladkou, přiléhající k tělu, jejíž barva může být plavá až červenohnědá, se světlým nebo tmavým žíhováním. Průměrně se dožívají 10 až 12 let.

Historie

Jméno má zřejmě původ v keltském jazyce, nebo vychází z pojmu „Mansuetus", což v latině znamenalo „mírný, krotký", tedy vlastnost, kterou tento mohutný pes udivuje. Anglický mastif má, stejně jako celá řada jiných plemen, svůj původ v prastarých molosských psech, jejichž praprapředek - Lupus Laniger žil v době neolitu na tibetských náhorních planinách. Odtud se psi rozšířili do Mezopotámie a později s Kelty do Evropy a Anglie. Jisté je, že na ně narazil už Julius César, když v roce 55 př. n. l. dobýval anglická opevnění. Anglický mastif byl po celá staletí používán v bitvách a válkách. Bojoval za Anglii proti Francouzům, byl ve válce Severu proti Jihu, dobýval Jižní Ameriku se španělskými konqistadory. Síla a odvaha tohoto psa byla také zneužívána v zápasech proti medvědům, býkům a lvům, což byla oblíbená zábava starých Římanů a později i britské šlechty. Stal se ale oblíbencem i prostého lidu, když byl používán například k honění býků před porážkou, aby se zajistila křehkost masa. Po zákazu zápasů v polovině 19. století, nacházel mastif uplatnění pouze jako hlídač a jeho obliba klesala. Hlídač byl ovšem dokonalý a jeho schopnosti se málem démonizovaly. Nakonec pes Baskervilský není nic jiného než právě anglický mastif. Další krizi tohoto plemene způsobila II. světová válka.

Základní péče

Anglický mastif potřebuje prostor, ale neměl by se chovat venku. Má rád kontakt s rodinou. Nevyžaduje dlouhé procházky, svou podstatou je to tak trochu lenoch. Stačí několik kratších procházek denně. Zejména v mládí se nesmí přetěžovat, aby se mu dobře vyvinuly klouby a kostra. Kvůli své velikosti někdy mívá právě s kostrou problémy. Jinak ale netrpí nemocemi víc než jiná plemena.

.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.