Povaha
Anatolský pastevecký pes je rozený hlídač a ochranář. Své teritorium brání sebejistě, ale bez agresivity, a pokud nemá oplocený pozemek, má tendenci ho neustále zvětšovat. Cizího člověka do něj pustí, jen když jde s jeho pánem. Pokud není pán nablízku, pes zastoupí cestu a vyčkává. Nikdy nezaútočí sám od sebe. Rád má vše pod kontrolou a rád si rozhoduje o tom, s kým se seznámí, a koho bude ignorovat. Ve štěněčím věku (zhruba do jednoho roku) si vybuduje vazby na svou rodinu a tu potom po celý život brání. Nesnese se proto s jiným psím ochranitelem ve stejném „stádu". Je to chytrý pes, který se dobře a rychle učí. Přesto se nedá čekat, že slepě uposlechne na každý povel. Povahově je vyrovnaný se sklony k dominantnosti.
Popis
Pastevec je mohutný, robustní pes s dobře vyvinutým svalstvem. Anatolský pastevecký pes měří v průměru 71 až 81 cm v kohoutku a váží od 40 do 65 kg. Má velkou, širokou lebku se silnou tlamou a černými pysky. Skus by měl být nůžkový. Oči má vzhledem k velikosti lebky poměrně malé, zlatavé až hnědé. Svalnaté tělo s krátkým hřbetem, klenutými žebry a vtaženým břichem je zakončené dlouhým, vysoko nasazeným ocasem. Hrudní i zadní končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Srst má Anatolský pastevecký pes hustou, patrovou. Je spíše krátká, drsná se silnou podsadou, v zimě je delší. Povolené jsou všechny barvy. Průměrná délka života je 12 až 15 let.
Historie
Plemena, z nichž později vzešel anatolský pastevecký pes, jsou stará až šest tisíc let a jejich pravlast je pravděpodobně Himálaj. Na starých asyrských deskách a babylonských reliéfech archeologové našli zobrazení psů podobných mastifovi. Byli to bojoví psi s velkými hlavami, používaní i k lovení lvů. Jak se měnil životní styl a způsob obživy tehdejších lidí, tak se měnil a přizpůsoboval i jejich domestikovaný pes. Z lovce se pomalu stával hlídačem stád. Psi se svým stádem žili prakticky nepřetržitě ve dne i v noci a museli být schopni jednak uhlídat i velmi početná stáda, jednak si opatřit potravu a dokázat přežít v krutých podmínkách. Stali se neocenitelnými pomocníky pastevců, a pokud psa někdo zranil, či zabil, musel platit vzácným senem. Pro čistotu plemene bylo důležité, že tyto kmeny byly nomádi, a proto docházelo k výměně genů z různých, i velmi vzdálených oblastí Anatolie. Pastevci přitom velmi pečlivě vybírali, kdo se s kým spáří, a tato tvrdá selekce zapříčinila, že vzniklo neagresivní a pracovité plemeno.
Základní péče
U tohoto psa platí dvojnásobně, že s ním musíte cvičit a navykat ho i na všechny běžné úkony již od raného štěněčího věku (Pak by si vás totiž nemusel pustit k tělu ani při čištění uší, nebo kartáčování srsti.) Anatolský pastevecký pes je náročný na výchovu - rozhoduje se samostatně a je třeba na jeho výchově pravidelně pracovat, aby bylo možné jej v případě potřeby odvolat. Je třeba ho připravit na všechny situace denního života.
Kromě kartáčování, hlavně v období línání, nepotřebuje anatolský pastevecký pes žádnou speciální péči. Péče o srst je nenáročná. Srst je bezúdržbová, i když je pes velmi špinavý, tak se za krátkou dobu sama vyčistí (obvykle se tak stane ještě při návratu z bahenní koupele nebo do dne od výrazného znečištění). Musí mít však dost volného prostoru, není to pes na doma. Je nutné mu připravit velký a dobře oplocený pozemek.