Americká akita

Allister 18 months - autor foto: Kateřina Dobrovská

Povaha

Akita je velice přátelský pes, oddaný a ostražitý. Celkem snadno se přizpůsobí a občas vás až překvapí obdivuhodnou inteligencí. Potřebuje být právoplatným členem rodiny, ale také musí dostat správný výcvik. Nevydrží celý den přecházet po malém výběhu a měli bychom mu dopřát vlastní území, které pak nesmlouvavě chrání před cizími vetřelci. Akita nepatří k plemenům, která štěkají na všechno, co se pohne, dokáže rozlišit reálné nebezpečí od projíždějícího cyklisty. Když vás probudí štěkot, stojí za to vstát z postele. Dobře vycvičený pes se může uplatnit jak v záchranářství, tak v agility. Po absolvování příslušného výcviku se může stát dobrým pomocníkem při lovu černé zvěře.

Popis

Velký robustní pes se širokou hlavou, na které je dobře patrná mělká rýha. Když je rozrušen, objevují se na čele i vrásky. Uši má vztyčené a oči tmavě hnědé. Akita má patrovou srst s hustou podsadou. Krycí srst nepatrně odstává, ale díky ní akitě nevadí ani velice nízké teploty. Mohutný, bohatě osrstěný ocas je vysoko nasazený a nesený nad hřbetem. Americká akita má mnoho barevných variant, setkáváme se s červenou, žlutou i bílou, s maskou i bez a mnoha dalšími kombinacemi. Výška v kohoutku je u psů 66 až 71 cm a u fen 61 až 66 cm.

Historie

Počátky historie plemene americké akity se shodují s vývojem plemene akita inu. V japonštině znamenají slova "inu" nebo "ken" pes. Akita Inu je tedy pes z oblasti Akita. První svědectví o psech typu Akita pocházejí z éry "Edo" v 17. století.

V době, kdy se začaly rozšiřovat psí zápasy, byly Akity kříženy s dogami nebo svatobernardskými psy za účelem zvýšení agresivity. Později se kvůli zavlečení vztekliny začal počet chovných psů rapidně snižovat a plemeno akita téměř vymizelo. Základem nového chovu se stalo plemeno Matagi, objevené v horských oblastech Japonska. Roku 1927 vznikla společnost pro zachování Akity, v roce 1931 bylo pak japonskou vládou prohlášeno toto plemeno za národní kulturní dědictví.

Do USA se plemeno Akita dostalo již v roce 1900, ale až po 72 letech dosáhlo počtu, který je nutný k otevření vlastní plemenné knihy. Nejrozdílnějším prvkem americké a japonské větve se stala barva. Zatímco Američané si oblíbili Akity všech barev, Japonci uznávají pouze bílou, červenou či žíhanou srst a to vždy s maskou bílou. Jméno Velký japonský pes Akity získaly až na Světové výstavě v Mexiku (1999) a zaslouženým názvem americká akita se pyšní až od roku 2006.

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.